Ačkoliv se chci na tomto blogu soustředit hlavně na krásy České republiky, nyní jsem se rozhodla zařadit seriál o jedné ze zahraničních cest, které jsme spolu s Ondrem podnikli. Koneckonců, je čas prázdnin, a to je doba, kdy lidé často vyráží za hranice a třeba bude tento příspěvek někomu inspirací. Nebo alespoň rozptýlením na dlouhé cestě.
Před dvěma lety na konci července jsme podnikli desetidenní cestu po jihozápadním Norsku, oblasti fjordům a dechberoucím vyhlídkám zaslíbené.
Pravidelně jsme sledovali portály, které upozorňují na výhodné letenky a čekali jsme až nás něco zaujme. Takto jsme se například jednou podívali do Londýna se zpáteční letenkou pro jednoho za 800 korun. Když naskočila výhodná akce s Norwegian do Skandinávie, hned nás to zaujalo. Popravdě, prvně to zaujalo hlavně Ondru, který o dovolené na severu dlouho snil. Já snila spíš o písečné pláži, dlouhém lenošení s knížkou a vychlazeném drinku.
Prvně jsme koukali na letenky do Osla. Po chvíli googlení a zkoumání mapy jsme ale dospěli k názoru, že bychom se stejně hned přesunovali z východu na západní pobřeží, kam nás (Ondru) to lákalo nejvíc. A tak se stalo, že jsme si jednoho zimního dne koupili zpáteční letenky do Bergenu, města, o kterém jsem předtím v životě neslyšela. Rovnou ale dodávám, že jsem nikdy nezalitovala a tato dovolená se zařadila mezi top dovolené, na kterých jsem kdy byla.
Původní plán byl půjčit si auto a spát v něm nebo ve stanu, protože v Norsku je stanování v přírodě legální (mimo některé vybrané oblasti). Koukali jsme na nabídky půjčoven aut a shledali jsme, že to půjde. JENŽE – samotné objednání jsme odkládali a odkládali a náhle měsíc před odletem byly ceny několikanásobně vyšší a nabídka velmi omezená. Takže jsme byli nuceni náš plán změnit.
Rozhodli jsme se, že se budeme pohybovat hromadnou dopravou a spát budeme po kempech. Na prvních 7 dní jsme si našli přibližnou trasu, spojení mezi jednotlivými destinacemi a možné kempy. Na další 2 dny jsme si zarezervovali malý byteček v Bergenu přes AirBnB. Od spaní v přírodě jsme upustili zejména proto, že 1.) nechtěla jsem postavený stan s věcmi nechávat někde volně v přírodě bez dozoru ani vláčet veškeré věci neustále s sebou a 2.) nejsem zvyklá na spaní ve stanu obecně a měla jsem z toho strach (Ondra by strach neměl).
Týdny před cestou jsme pak tu a tam vyráželi do obchodů a vybírali co nejtenčí a nejlehčí karimatku (zvolili jsme alumatku), vařič, ešusy, funkční oblečení, desinfekci vody (v Norsku naprosto vyhozené peníze, desinfekci jsme doteď neotevřeli), vak na vodu, krosnu, já i pohorky (ty předchozí se mi doslova rozpadly na noze při výletu do Adršpachu a já zbytek dovolené chodila v sandálech s ponožkami…) a další vybavení, které jsme do té doby nějak nepostrádali.
Až konečně nadešel den odletu a my s nabalenými krosnami vyrazili. Prvně nás však čekala cesta do Brna, odtud do Prahy a pak teprve let do Bergenu. Tam jsme dorazili ve večerních hodinách a okamžitě jsme pokračovali v cestě na naši první zastávku – do Oddy, města, odkud se vychází na túru ke slavnému Trolímu jazyku (Troltunga; tento výšlap a naprosto epická vyhlídka si však zaslouží vlastní článek).
Už samotná cesta do Oddy nám přinesla několik překvapení. Prvně nás teda šokovala cena lístku na autobus, ale o norských cenách napíšu zase příště. Brzy jsme ale pochopili, že autobus byl možná tak drahý proto, že cesta zahrnovala i trajekt přes fjord, pro nás naprosto úžasný a nečekaný zážitek. Do Oddy jsme dorazili před půlnocí a fascinující bylo, že se setmělo teprve někdy kolem jedenácté. Stan jsme však v kempu stavěli za tmy a jen jsme viděli, že stavíme u vody.
První probuzení v Norsku patří rozhodně mezi silné momenty naší dovolené. Ráno jsem otevřela stan, koukla ven a uviděla nádherné obrovské jezero do kterého padá ze všech stran množství vodopádů. Vypadalo to jako nějaká kýčovitá fotka z katalogu, o které bych si řekla, že je to photoshop. A Ondra seděl před stanem a na tom našem novém vařiči nám připravoval čaj a pak jsme seděli s čajem v ruce spolu na břehu a koukali jsme na tu nádheru.
V dalším díle napíšu o našem prvním výletu, který byl k ledovci Folgefonna, o výstupu na Troltungu, který jsem málem vzdala, a o tom, že Norové u všech výletů píšou tak poloviční čas než kolik jsme potřebovali my..
No comments:
Post a Comment