Stezka korunami stromů Lipno a ne příliš ideální viditelnost..

Stezka korunami stromů u vodní nádrže Lipno byla moje vysněná výletová destinace od chvíle kdy jsem ji poprvé viděla - tehdy pouze na fotkách z prázdnin mých známých. No, asi není nic neobvyklého, že věci, od kterých si v životě hodně slibujeme, tak nějak nenaplní naše očekávání. Samotná stezka ale na vině není. Stavba je opravdu veliká (celková délka stezky je téměř 700 metrů a samotná vyhlídková věž je vysoká 40 metrů) a opravdu vede korunami stromů. Po cestě je řada zastavení, zejména pro menší návštěvníky, a také několik adrenalinových chodníčků. Dole před vstupem je krásné lesní dětské hřiště i veškeré zázemí a až nahoru bezbariérový přístup. Všechno to zní bezvadně. Ale - když je mlha, tak prostě uvidíte leda mlhu a nic moc se s tím dělat nedá. Čili výhledů jsme si moc neužili. Bohužel, mlhavé počasí nás provázelo celým pobytem na Lipně, proto jsme měli na výběr jít v mlze nebo nejít vůbec.. Na stezce jsme strávili necelou hodinku, ale předpokládám, že kdybychom mohli koukat do okolí, zabavili bychom se tu i delší dobu.

Hostýn

Velikonoce jsou dávno za námi, přesto ale dnes zavzpomínám na jeden z našich velikonočních výletů. Už několikrát jsme se v tomto termínu vypravili na trhy do Valašského muzea v přírodě, které se nachází v Rožnově pod Radhoštěm - tam se vždycky nacpeme frgálem, štramberskýma ušima, mandlemi v cukru a podobnými dobrůtkami. Při naší minulé cestě z tohoto již téměř tradičního výletu jsme se zastavili na Hostýně, kde je rozhodně na co koukat. 

Kaple Nejsvětější Trojice v Rosicích

Toto místo jsem původně na blog zařadit nechtěla přestože vyhlídka je odtud moc pěkná a lokalita samotná má své kouzlo. Kaplička, třešňový sad, lipová alej, křížová cesta,.. to vše v mých rodných Rosicích. Ovšem je mi jasné, že velká část mých čtenářů z Rosic či blízkého okolí taky pochází, a tudíž mi článek o tom, jaký je bezva výhled "z Trojice" (jak my z Rosic říkáme), přišel zhruba stejně užitečný jako informace, že rohlíky si můžete koupit v pekárně.. Po včerejší krásné procházce jsem změnila názor. Možná, třeba, snad,.. mám i čtenáře, kteří toto místo neznají, příp. je tu někdo, kdo na toto krásné místo pozapomněl, a teď bude rád, že mu ho připomenu. 

Putování jihozápadním Norskem, 4. díl

Naše minulé vyprávění z Norska skončilo v oblasti Voss, ze které pochází stejnojmenná známá minerální voda.
Z Vossu jsme měli v plánu putovat do Flamu autobusem a následně jet z Flamu do Bergenu údajně nejkrásnější železnicí světa (Flamsbana). No, člověk míní, život mění. Po příchodu na autobusovo-vlakové nádraží ve Vossu jsme se dozvěděli, že na silnici mezi Vossem a Flamem spadl kus skály a není tudíž možné touto trasou jet. Jediný způsob jak se dostat do Flamu byl vlak. Jednalo se o úsek oné nejkrásnější železnice, a tomu odpovídala i cena jízdenky. Koupili jsme si lístky a zbývající čas do odjezdu vlaku využili na další procházku po Vossu. Navštívili jsme místní kostel, kde si Ondra vyžádal prohlídku věže (myslím, že běžně přístupná není a jednalo se jen o vstřícné gesto průvodkyň). Pak jsme si dali kafíčko v příjemné kavárně a vyrazili na cestu.

Vyhlídková procházka nad vodní nádrží Vír a rozhledna Karasín

Při naší minulé návštěvě Žďárských vrchů jsme se rozhodli vyrazit na procházku kolem vírské přehrady. Nutno podotknout, že v oblasti je toho k vidění opravdu hodně – mimo jiné několik hradních zřícenin (sami jsme navštívili v minulých letech například Zubštejn, který můžu k návštěvě vřele doporučit). 

Vyhlídka na Mohelenskou hadcovou step, Zoopark v Biskoupkách

Hadec je na našem území nepříliš rozšířená hornina, která díky svým unikátním vlastnostem vytváří prostor pro u nás nevšední složení fauny a flory. I proto patří Mohelenská hadcová step mezi ty nejzajímavější přírodní scenérie, které můžete v České republice navštívit. Step se nachází ve svahu nad meandrem řeky Jihlavy u obce Mohelno, a můžete zde vidět některé vzácné druhy rostlin a živočichů (o tom více např. zde). Nad stepí je postavena dřevěná vyhlídka, ze které si ji můžete prohlédnou, ale mimo to vidíte i klikatící se řeku, vodní nádrž Mohelno a nepřehlédnutou siluetu jaderné elektrárny v Dukovanech. 

Zámecká hora nad Vrbnem pod Pradědem

Během naší jarní dovolené v Jeseníkách jsme zdolali nejeden kopeček a koukli do kraje z nejedné zajímavé vyhlídky. Abychom nezapadli do sněhové závěje, drželi jsme se ale spíš v nižších nadmořských výškách. O některých místech, která jsme navštívili jsem už tady na blogu psala – např. o Hraničním vrchu nebo o rozhledně Zlatý Chlum. Dnes se společně vrátíme na další vrcholek, na který jsme na přelomu března a dubna vyšplhali, a tím je Zámecká hora nad Vrbnem pod Pradědem.

Toulovcova rozhledna a Toulovcovy maštale

Pověst praví, že rytíř Vavřinec Toulovec byl loupežník, který pro spásu své duše část kořisti rozděloval na dobročinné účely. Svůj lup prý schovával ve skalním labyrintu u říčky Novohradky. No, žádný poklad jsem tam nenašla, ale Toulovcovy maštale, jak se místo nazývá, jsou rozhodně zajímavým přírodním úkazem a vřele je doporučuji k návštěvě. My jsme zaparkovali v obci Vranice, na místo došli po značené cyklotrase (Maštale 1) a zpátky se vrátili po červené turistické trase. S tehdy tříměsíční Barunkou na břiše v nosítku to byl pohodový výlet na cca dvě a půl hodinky. 

Putování jihozápadním Norskem, 3. díl

Z Oddy, o které jsem psala minule, jsme se autobusy přesunuli do Eidfjordu. Samotné cestování z jedné destinace do druhé bývá v této oblasti zážitek. Městečka rozesetá kolem fjordů jsou často oddělena obřími skalami a jejich překonávání není jen tak. Většinou se to řeší trajekty nebo pomocí tunelů vytesaných přímo do skály. Norsko je zatím jediná země, ve které jsem viděla uvnitř tunelu ve skále vytesaný celý kruhový objezd. I na relativně krátké trase toho bývá opravdu hodně co vidět.

Litomyšl a vyhlídka mezi věžemi

Litomyšl je bezva. Je to rodiště Bedřicha Smetany takže se tu každý rok koná festival Smetanova Litomyšl a na zámku můžete navštívit byt, kde slavný dirigent bydlel. Taky zde žil sochař Olbram Zoubek (zemřel roku 2017) a jeho sochy lze obdivovat ve volně přístupných zahradách kolem zámku nebo můžete zajít na výstavu ve sklepení zámku. Kdyby vám to bylo málo, tak přidávám tip na Museum Josefa Váchala – v Litomyšli žil jeho přítel Josef Portman, a ten si nechal od slavného umělce vyzdobit nástěnnými malbami svůj dům, který můžete díky zdařilé rekonstrukci obdivovat i dnes.

Golden Gallery na Katedrále svatého Pavla v Londýně

Dnes jsem se rozhodla vytáhnout z archívu vzpomínku na jednu z nejkrásnějších vyhlídek na které jsem kdy byla. Opustíme Českou republiku a vydáme se na cestu do Londýna – do Londýna v roce 2015.

Bolt Tower

Tato věž je mladým ostravským architektonickým počinem (2015) a jedná se o prosklenou nástavbu původní vysoké pece. Jako relativně pravidelný návštěvník festivalu Colours of Ostrava, který se koná v areálu Dolní oblast Vítkovice kde se nachází i zmíněná věž, jsem v minulosti byla i na samotné peci. A musím říct, že ačkoliv i tehdy to bylo zajímavé, tak teď je to opravdu o něčem jiném – mnohem mnohem lepší.

Pasecká skála

Co se týká šplhání na různé vyhlídky, nepovažuji se za úplného začátečníka. Ovšem při výstupu na Paseckou skálu jsem si připadla vyloženě jako amatér.

Rodná světnička Bohuslava Martinů v Poličce

Říkáte si co má nějaká rodná světnička společného s vyhlídkami? Věřte, že v tomto případě hodně. Rodná světnička hudebního skladatele Bohuslava Martinů se totiž nachází na věži kostela Sv. Jakuba v Poličce. A pokud si teď říkáte jak velká ta věž asi je, že se tam vejde i bydlení, tak velká je jako jiné kostelní věže - čili byt, kde se roku 1890 Bohuslav Martinů narodil, není zrovna velký. Pochopitelně bydlení na věži přinášelo kromě nedostatku místa i další drobné obtíže jako například jak dopravit nahoru cokoliv, o každodenním zdolávání 192 schodů ani nemluvím. Ovšem vyhlídka hned za dveřmi exkluzivní. 

Těžní věž Kukla

Rosicko-oslavanská uhelná pánev je oblast západně od Brna, kde od druhé poloviny 18. století do 90. let století dvacátého probíhala těžba černého uhlí. Pozornému oku však neuniknou pozůstatky po těžbě v této krajině ani dnes.

Putování jihozápadním Norskem, 2. díl

Jak jsem slíbila minule, tento díl norského seriálu bude o našich prvních výletech, tedy cestě k ledovci Folgefonna,  a o výšlapu na Trolltungu (Trolí jazyk).

První den v Norsku jsme si nechtěli naložit hned cestu na Trolltungu, o které jsme věděli, že je náročná, a proto jsme se rozhodli zvolit výlet, který se tvářil podle popisu na Internetu výrazně víc v  pohodě. Plán byl takový, že se půjdeme podívat k ledovci Folgefonna, což měl být podle našich informací výlet na dvě až tři hodinky, a potom zajdeme doplnit do obchodu zásoby jídla (z Česka jsme toho nemohli moc vézt, protože jsme se potřebovali vejít do dvou krosen a váhového limitu) a zjistíme, jak se druhý den dostaneme k parkovišti, od kterého se vychází k Trolímu jazyku. 

Do batohu jsme si sbalili pití a svačinu na kratší výlet, pláštěnky, foťák a vyrazili jsme podle mapy na cestu k ledovci. Cesta byla krásná. Prvně jsme šli kousek kolem jezera Sandvevatnet , pak jsme míjeli typická norská dřevěná stavení, až jsme se dostali k asfaltové cestě, která vedla podél divoké řeky Jordalselvi vzhůru k ledovci. Ten jsme viděli v dálce před sebou.

Zlatý Chlum

Modrá obloha, příroda, krásná rozhledna, čerstvý vzduch a jedno vychlazené v ruce. Tak takto vypadalo naše letošní velikonoční pondělí. 

Putování jihozápadním Norskem, 1. díl

Ačkoliv se chci na tomto blogu soustředit hlavně na krásy České republiky, nyní jsem se rozhodla zařadit seriál o jedné ze zahraničních cest, které jsme spolu s Ondrem podnikli. Koneckonců, je čas prázdnin, a to je doba, kdy lidé často vyráží za hranice a třeba bude tento příspěvek někomu inspirací. Nebo alespoň rozptýlením na dlouhé cestě.

Rozhledna Alfonse Muchy

Možná jste pár let zpátky zaznamenali v médiích čachry kolem Muchovy Slovanské epopeje. Jde o sadu obrazů obřích rozměrů, na kterých Alfons Mucha zaznamenal významné momenty z naší historie a která byla po dlouhá léta vystavená na zámku v Moravském Krumlově. Pak si ale někdo vzpomněl, že Mucha prý věnoval plátna městu Praze a měla by se tedy přestěhovat. Nastala dlouhá tahanice jestli se dílo bude stěhovat nebo zda by mělo zůstat v Krumlově, kde představovalo v rámci regionu významné lákadlo pro turisty. Sama jsem epopej viděla několikrát a ač nejsem žádný umělecký fajnšmekr, tak obrazy ohromily i mě a ráda bych je někdy znovu viděla. Celá anabáze skončila tím, že obrazy byly z Krumlova odvezeny. Při přípravě tohoto článku jsem ke svému překvapení zjistila, že aktuálně je Slovanská epopej až do konce roku k vidění na brněnském výstavišti, proto se na ni klidně můžu zase zajet kouknout. Sama jsem zvědavá zda někdy epopej zakotví i v té Praze. 

Umístění Muchova díla v Krumlově dávalo smysl i proto, že se nachází blízko rodiště tohoto secesního malíře – Alfons Mucha se roku 1860 narodil v nedalekých Ivančicích. A v kopci nad Ivančicemi se nachází i rozhledna po něm pojmenovaná – Rozhledna Alfonse Muchy. 

Babí lom

Poprvé jsem se na tuto rozhlednu vydala v rámci jednodenního školního výletu coby třídní učitelka tehdy 7.B. Nevím kolik z vás někdy učilo na základní škole, ale věřte mi, že během takového školního výletu toho z okolní krajiny ani moc nevnímáte. Spíš permanentně v duchu počítáte jestli vás stále ještě následuje aspoň přibližně celá třída, koukáte jestli tamten žák z té skály co se na ni zavěsil za nohy náhodou nespadne a do toho neustále odpovídáte na veledůležité dotazy jako kdy už tam budem, jak daleko je to ještě, proč jsme raději nešli do lanového parku, proč jsme raději nešli na lasergame, proč jsme raději nešli do kina a proč jsme vůbec někam šli.

Hraniční vrch

Jak název dnešního příspěvku napovídá, přesunujeme se k hranicím, konkrétně k hranici česko-polské, kde se nachází nevšedně vyhlížející rozhledna, která nás zaujala na fotkách dávno předtím než jsme naši letošní jarní dovolenou v Jeseníkách začali plánovat.

Radniční věž Brno

Kdybyste někdy bloudili centrem Brna a měli snad toho okolního šrumce dost, vzpomeňte si na tento příspěvek a vystoupejte na radniční věž (Věž Staré radnice), kde si můžete dopřát chvilku oddechu s nádherným výhledem - nečekaně na Brno.

Skála Prosička

Pokud máte rádi místa s výhledem, tak jakákoliv oblast, která se jmenuje Nějaké vrchy nebo Nějaké hory bývá obvykle dobrá volba pro výlet. Ty Žďárské jsou mi obzvlášť milé a protože se tam často a velmi ochotně vracím, můžu vám rovnou slíbit, že dnešní příspěvek nebude jediný, kterým se vás budu snažit do tohoto malého ráje na pomezí Čech a Moravy nalákat.