Saturday, February 2, 2019

Edinburgh a okolí


Na konci ledna letošního roku jsme se vydali na krátkou cestu do Edinburghu. Ondru tohle město okouzlilo pár let zpět, kdy se sem podíval v rámci pracovní cesty, a já trpím trvalou slabostí pro Velkou Británii obecně, takže když řekl, že se sem musí ještě vrátit, byla jsem nadšená.



Konec ledna jsem zvolila jednoduše – na webu Ryanair jsem si zobrazila graf cen a vybrala nejlevnější termín – resp. nejlevnější prodloužený víkend. Nejprve jsem samozřejmě projela akční nabídky na cestujlevne.cz a hledala nejlevnější varianty přes Skyscanner. Možná jste zaznamenali změny, které Ryanair provedl minulý podzim a které se týkaly omezení velikosti palubního zavazadla. Zatímco dřív jste nemuseli platit za zavazadlo k odbavení, protože do letadla jste se v pohodě vešli s malým kufříkem na kolečkách, který jste si vzali zdarma coby příruční zavazadlo, nyní je situace jiná. Limity pro velikost příručního zavazadla nyní nesplní ani normálně velký batoh. Naštěstí jsme letenky zakoupili v době, kdy tato změna nebyla ještě oficiálně oznámena, dostali jsme proto kompenzaci v podobě malého zavazadla (do 10 kg a o velikosti malého kufru) k odbavení. Díky tomu jsem mohla přivézt z Edinburghu řadu dárečků (zejména teda pro sebe a pro dcerku).
Následně jsem přidala ještě ubytování přes Booking.com. Samozřejmě zde by bylo nejúspornější bydlet někde v hostelu v pokoji s dalšími deseti cizími lidmi. Ale upřímně, nic pro nás. Takže jsem nakonec zvolila hotel Ibis Budget, který se nachází mezi letištěm a centrem města. Okolí hotelu nic moc (administrativní budovy a nákupní centrum), ale tramvají do centra 20 minut, na letiště 10 (buď tramvají nebo autobusem Skylink, který je o něco levnější a rychlejší), v ceně snídaně a na pokoji vlastní koupelna. K tomu slušné hodnocení a předchozí pozitivní zkušenosti s řetězcem Ibis. Za tři noci pro dva i se snídaněmi jsem zaplatila 4100 Kč, za letenky cca 3500 Kč.
S ohledem na to, že nás doma čekala malá dcerka, jsme si déle než na tři noci netroufli. Měli jsme tedy v Edinburghu jeden večer, dva celé dny a jedno velmi rychlé ráno, kdy jsme ale už chvátali na letiště. První večer jsme původně plánovali vyjet po příletu ještě do města a dát si někde pivo, nakonec jsme ale byli po cestě příliš unavení a došli jsme jen do hotelové restaurace, kde jsme se nadlábli k prasknutí a vyzkoušeli dvě skotské značky piva (Innis&Gunn, Brewdog).
Další den ráno jsme se po snídani vypravili na tramvaj, na zastávce v automatu (automaty jsou na všech zastávkách, možno platit hotově nebo kartou) zakoupili celodenní jízdenky (za 4 libry každá) a vyrazili do města.
Vystoupili jsme na zastávce Princesss Street, kde mě hned ohromil pohled na mohutnou siluetu hradu na kopci nad námi. Prošli jsme se kolem Scott Monument (pomník na památku slavného skotského spisovatele Sira Waltera Scotta) a přes Royal Mile (slavná ulice spojující hrad a Holyrood Palace) směřovali k hradu. 

Princess Street

Scott Monument

Royal Mile



Po cestě jsme si udělali zastávku ve Whisky Experience, centru věnovaném jak jinak než whisky. V nabídce je zde několik variant prohlídek, my zvolili tu základní (stříbrnou) za 16 liber. V ceně je jízda v sudu (spíše kolotočová záležitost, sama o sobě nic extra) během které jsme se dozvěděli jak probíhá výroba whisky. Následovalo video v promítacím sále o oblastech, kde se whisky ve Skotsku vyrábí a poté v další místnosti prezentace s vysvětlením jaký je rozdíl mezi single malt a blended whisky. Na konci prohlídky jsme měli možnost ochutnat dva druhy whisky (jeden vybrala průvodkyně, jeden jsme si vybrali sami) – během ochutnávky jsme se dozvěděli mimo jiné i jak správně whisky pít abychom nevypadali jako barbaři :-). Na památku jsme dostali skleničky na whisky a přes shop, který nabízel opravdu hodně druhů whisky a dalších věcí spojených s tímto nápojem, jsme se vydali ven. Příjemné bylo, že veškeré audio jsme si mohli během prohlídky pustit v češtině. S Ondrem sice oba angličtinou vládneme velmi dobře, přesto jsem byla za toto usnadnění ráda.

The Whisky Experience
Na hrad jsme zaplatili vstupné 18,50 liber za osobu a vydali se na prohlídku, která zde probíhá bez průvodce (my si připlatili 2 libry za každého za audio průvodce). Na hradě jsou k vidění mimo jiné skotské korunovační klenoty, muzeum války, různé památníky věnované slavným bitvám nebo známé dělo One O´Clock Gun, které každý den přesně v jednu hodinu vystřelí (střílí prý v jednu a ne ve dvanáct proto, že Skoti jsou šetrní a lepší vystřelit jednu ránu než hned dvanáct :-) ). Zároveň s touto ránou se na kopci Calton Hill z jedné z budov spustí dolů velká koule, která signalizuje čas lidem na lodích, kteří by ránu z děla nemuseli slyšet.

Edinburgh Castle

výhled z hradu na Arthur´s Seat

výhled z hradu na Princess Street a Scott Monument

výhled z hradu na Princess Street a Scott Monument

na hradě
Z hradu jsme šli do cca deset minut vzdálené kavárny Elephant House, kde údajně J. K. Rowlingová napsala Harryho Pottera a kam prý chodí i můj oblíbený spisovatel Ian Rankin. Nápad dát si zde čaj a svačinu jsme přehodnotili, když jsme viděli, že kavárna je plná a fronta na stolek se čeká až ke dveřím. Pořídili jsme tedy jen foto, vrátili se na Royal Mile a zde jsme zapadli do náhodně vybrané kavárny, kterou byl Deacon´s House - a rozhodně jsme udělali dobře. Dali jsme si výborný čaj, Ondra kávu, k tomu polévky a sendviče, to vše v útulném prostředí věnovaném lupiči Deaconu Broddiemu (snad jméno píšu správně a správně skloňuji..). 

The Elephant House
Dál jsme pokračovali na kopec Calton Hill, ze kterého je krásný výhled na město. Z kopce jsme si užili pohledy na město, na hrad, na Leith (v 90. letech nechvalně proslulá čtvrť, známá spoustě lidí z filmu Trainspotting) i na Arthur´s Seat (vrcholek v Holyrood Parku). 

Calton Hill

výhled z Calton Hillu

výhled z Calton Hillu
Po setmění jsme vyrazili po Princess Street do ráje levných hader, do Primarku. Tady jsme strávili asi hodinku a nakoupili zásobu oblečení zejména pro naši dcerku (ok, dobře, možná tak trochu i pro mě :-)). S taškami jsme vyrazili ještě kouknout na historickou romantickou čtvrť Dean Village. Chtěli jsme se projít po chodníčku Water of Leith, bohužel ale nebyl osvětlený, vrátili jsme se proto k Princess Street a odtud tramvají na hotel. 

Dean Village

Dean Village
Později večer zase pivo v hotelu a plánování dalšího dne. Nakonec jsme si přes getyourguide.com online objednali výlet s místní cestovkou Timberbush k jezeru Loch Lomond a do Stirlingu. Ráno jsme tedy po snídani vyrazili zase na Royal Mile kde nás chvíli po deváté vyzvedl minibus s nesmírně sympatickým průvodcem Andrewem. Jeli jsme přes Glasgow k jezeru Loch Lomond, kde jsme za 9,5 liber absolvovali velmi příjemnou hodinovou plavbu. 

Loch Lomond

Loch Lomond
Další delší zastávka byla v Callanderu, malebné vesničce s překrásným výhledem na vrcholky Highlands. Zde jsme se občerstvili v malé útulné kavárně za kostelem a prošli se kolem řeky. 

Callander

Callander
Poslední zastávka byla ve Stirlingu, kde byla možnost vydat se na prohlídku hradu. Naše prohlídka hradu se omezila na návštěvu WC a dál jsme pokračovali na procházku městem a na doporučení průvodce jsme si prošli starý hřbitov s krásným vyhlídkovým místem. Výlet nás stál bez ceny za plavbu každého 36 liber.

Stirling

Stirling

Stirling

Stirling

Stirling
Do města jsme se vrátili večer – ponakoupili jsme ještě nějaké suvenýry a vyrazili jsme na večeři s rodinným přítelem, který v tomto krásném městě pobýval pracovně. Shodou vtipných náhod jsme se nakonec ocitli v Leithu v restauraci Kcal. A vězte, že název restaurace nevznikl náhodou. Jedná se o podnik zaměřený na zdravou výživu (v rámci dnes velmi populární High Protein a Low-Carb vlny). Myslím, že nejedna lifestylová instagramerka by si zde přišla na své. Já zvolila nejkaloričtější burger co jsem v lístku našla a musím uznat, že vůbec nebyl špatný. Smažené hranolky z batátů byly pak vyloženě výborné, ale tady už bych si nic o zdravé výživě nenamlouvala.
Další den ráno nás čekala už jen rychlá cesta na letiště zdramatizovaná menší kolizí autobusu při vjezdu do areálu letiště. Přesto jsme vše v pohodě stihli a kolem jednácté hodiny dopoledne jsme byli zase v Praze, kde jsme měli auto zaparkované na jednom z menších soukromých parkovišť (na které nás zdarma odvezli).
Celá cesta byla hrozně super a byli jsme maximálně spokojení. Naštěstí na nás doma čekala dcerka, díky které jsme se zpátky těšili, jinak bychom návrat možná i obrečeli :-).


TIP NAVÍC
Už dřív jsem během několika mých návštěv Londýna zjistila, že Britové pracující ve službách jsou neskutečně příjemní a profesionální. To jsem ale ještě nevěděla co nás čeká ve Skotsku. Tak prosím pěkně – ač se to našinci může zdát až nereálné, Skoti jsou ještě příjemnější, ještě ochotnější, ještě komunikativnější. A nejen ti, kteří pracují ve službách. Během našeho prodlouženého víkendu se s námi několikrát dal někdo jen tak do řeči – odkud jsme, jak se nám tam líbí, co jsme už viděli,.. Samozřejmě skotský přízvuk byl pro nás oříšek, ale musím říct, že když chtěl někdo mluvit s námi, přešel automaticky do velmi pomalé školní angličtiny a absolutně nebyl problém se na čemkoliv domluvit.
TIP NAVÍC 2
Ve článku jsem popsala cestu tak, jak jsme ji strávili my. Edinburgh toho nabízí samozřejmě mnohem a mnohem víc. Mimo jiné Royal Botanic Garden, ZOO s pandou velkou, ráj optických iluzí Camera Obscura, prohlídku lodi Royal Yacht Britannia, výstup na Arthur´s Seat, prohlídku Holyrood Palace,… Víc tipů není problém najít v některém tištěném průvodci, na webu Edinbrighu nebo třeba v appce.

No comments:

Post a Comment